Jdi na obsah Jdi na menu
 


Giovanni Battista Belzoni (1778 - 1823)

Italský dobrodruh, cestovatel a archeolog. Tento "silák" je jednou z nejpozurohodnějších osobností v dějinách egyptologie. Žil v lelech 1778 - 1823 a narodil se v Padově. Měl být v Římě řeholníkem, ale uprchl před francouzskou invazí a v roce 1800 se vynořil v Holandsku. Zakrátko nato, v roce 1803 se objevil v Anglii. Tento mohutný, dva metry vysoký člověk si našel neméně statnou životní družku. Ta s ním snášela spíše zlé než dobré, protože většinou žili v bídě. Situace této dvojice se změnila k lepšímu, až když dostali jako silácký pár angažmá v cirkusu Astey. Belzoni nejprve vystupoval jako Hérakles nebo Appolón, později, během zájezdu cirkusu do Španělska a Portugalska, jako Samson. Již od začátku své cirkusové kariéry Belzoni obohacoval svá silácká čísla o triky s vodou. Tyto triky neustále zdokonaloval, až přišel na nápad, že nabídne egyptskému sultánovi Muhammadu Alímu hydraulickou pumpu na zavlažování zahrad v Šuře u Nilu. Britský generální konzul v Káhiře Salt mu byl sice nápomocen, ale jak se zdá, "silný muž" se svou nabídkou neuspěl, protože si v Káhiře musel hledat obživu jako tanečník. To, že se znal se Saltem, mu však nakonec bylo přece jen ku prospěchu, i když jinak, než čekal. S konzulovou pomocí získal Belzoni pověření, aby obstarával pro britské muzeum atraktivní egyptské starožitnosti. Tak také uskutečnil svůj vrcholný silácký výkon: dopravil torzo Ramessovy gigantické sochy až do Londýna. Od té doby byl Belzoni Egyptem přímo fascinován. Nezajímal se o Egypt z vědychtivosti, ale jen jako lovec starožitností. Sháněl je s tak nesmírným zanícením, že pro něj přestaly existovat jakékoli překážky. V roce 1820 vyšla v Londýně jeho kniha nazvaná Narrative of the operations... within the Pyramids, Temples, Tombs and Excavations in Egypt and Nubia. Byla to vůbec první větší práce o egyptských starožitnostech v angličtině. Kniha obsahovala mnoho ilustrací jejichž autorem byl sám Belzoni. V roce 1823 posedla Belzoniho touha najít prameny Nilu. Pokusil se proniknout na západní pobřeží Afriky do legendárního města Timbuktu - a zahynul žalostným způsobem v africkém buši poblíž vesničky Gwato. Belzoni si získal značné zásluhy. Byl objevitelem hrobky Setchiho I., která je v turistickém průvodci dodnes označena jako "Belzoniho hrobka". Byl prvním Evropanem, jenž vstoupil do nitra druhé největší hrobky světa, do Rachefovy pyramidy v Gíze. Belzoni děkoval za svoje úspěchy své bezohlednosti a tomu, že jeho síla přímo fascinovala domorodce. Dovedl prý nad hlavu rukama zvednout naráz čtyři feláhy a hodit je až osm metrů daleko do písku. Belzoni byl pionýrem archeologie. je typickým představitelem jejího nejranějšího období, kdy se místo odborného provádění vykopávek drancovalo.

Francois Auguste Ferdinand paša Mariette (1821 - 1881)

Narodil se roku 1821 v Boulogni; egyptologickými studiemi se začal zabývat poměrně brzy. Již roku 1849 byl jmenován asistentem v pařížském Louvru. Dostal příkaz, aby nakoupil v Káhiře papyry. Přišel do Egypta, viděl plenění starých památek a zanedlouho ho přestalo bavit smlouvání s obchodníky se starožitnostmi; začalo ho zajímat, jak by se tu dalo pomoci. Přes Lepsiusův příklad se znovu dostaly do módy metody Belzoniho doby. A Mariette, jehož vše hnalo jen k tomu, aby bádal a kopal, najednou poznal, že pro budoucnost archeologické vědy je teď ze všeho nejdůležitější - zachovat památky! Když se rozhodl, že navždy zůstane v Egyptě, kde je jedině mohl chránit a opatrovat, ani ve snu netušil, jakých úspěchů v budoucnu dosáhne. Nebyl ještě dlouho v Egyptě, když ho napadlo něco pozoruhodného. V soukromých luxusních zahradách hodnostářů stejně jako před novějšími chrámy, v Alexandrii tak v Káhiře a v Gíze stály kamenné sfingy evidentně stejného druhu. Mariette byl první, kdo si položil otázku: Kde se vzaly? Odkud sem byly přivlečeny? Když se jednou procházel rozvalinami u Sakkáry, našel před stupňovitou pyramidou opět sfingu. Z písku koukala jen hlava. Mariette nebyl rozhodně první, kdo jí spatřil. Byl však první, kdo poznal, že tato sfinga je stejného druhu jako sfingy v Kahiře a Alexandrii. A když objevil nápis, na němž byla prosba k Apopisovi, spojilo se v něm, co četl, slyšel a viděl, ve fantastický obraz tajuplné, zmizené aleje sfing, o jejíž existenci se vědělo, ale o místě, kde byla, neměl už nikdo ponětí. Sehnal několik Arabů, sám se chopil lopaty - a odkryl 141 sfing! Díky této aleji sfing objevil, co se uvádělo v souvislosti s alejí sfing, hroby posvátných býků Apisů! Byl to objev, který nám umožnil hluboko pohlédnout do zvláštních forem egyptského náboženství. Nedaleko Serapea objevil Mariette hrobku dvorního hodnostáře a velkostatkáře Cuje, známějšího ve starší transkripci po jménem "Ti". Pocházela dob, kdy ještě Chufuova, Raferova a Menkaureova pyramida svítila novotou. Bohatému panu Cujovi záleželo na tom, aby měl i po smrti u sebe všechno, ale vskutku všechno, co se za jeho života kolem něho v pestrém sledu odehrávalo. Po osmi letech ode dne, kdy Mariette prvně pohlédl na starý Egypt z káhirské citadely, po osmi letech, během nichž musel při svých vykopávkách na každém kroku bezmocně přihlížet velkému výprodeji egyptských starožitností, dosáhl toho, co považoval za důležitější úkol než nákup několika papyrů, za kterým vlastně do země Nilu přišel: v Bulaku založil Egyptské muzeum. Krátce nato ho místokrál jmenoval ředitelem správy egyptských starožitností a vrchním inspektorem nad všemi vykopávkami. Muzeum bylo pak roku 1891 přeneseno do Gízy a roku 1902 našlo svůj definitivní domov v Káhiře. Tím učinil přítrž výprodeji a drancování starožitností; on Francouz, zachránil tak Egypt, co Egyptu právem náleželo. Objevil Serapea, hrobů posvátných býků Apisů a hrobky dvorního hodnostáře Ti; založil egyptské muzeum v Bulaku, čímž zabránil alespoň částečně bezohlednému drancování starožitností. A vděčný Egypt mu postavil v zahradě před muzeem sochu a uložil jeho tělesné pozůstatky do mramorového sarkofágu. Mariette zemřel 19. ledna 1881 po dlouhé nemoci. Poslední co viděl, byly dvě půlky mumie faraona Methesufa.

Howard Carter (1874 - 1939)

Gaston Maspero jmenoval 25 letého Howarda za inspektora starověkých památek Horního Egypta a Núbie se sídlen v Luxoru. Karnak, Théby, Filai, Abú Simbel, tyto velké chrámy a kulturní střediska mu teď podléhaly. V Horním Egyptě se po Masperovi stal druhým nejdůležitějším mužem. V prvních lednových dnech 1902 zahájil v Údolí králů vykopávky. Jeho mecenášem byl Theodor M. Davis. Objevil hrobku Thutmose IV., bohužel byla vykradená. po vloupání do hrobu Amenhotepa II., které vyšetřoval, si udělal spoustu nepřátel. byl proto přeložen, stal se inspektorem starověkých památek Dolního a Středního Egypta se sídlem v Sakkáře.

Jean Francois Champollion (1790 - 1832)

Jean Francois Champollion se narodil 23. prosince 1790 ve Figeacu v jihofrancouzské provincii Dauphine v chudé rodině knihkupce. Už v dětství projevil své zcela mimořádné nadání. V pěti letech se sám naučil číst tak, že srovnával naučený text s vytištěným. V jedenácti letech uměl perfektně latinsky a řecky a studoval hebrejštinu. Zájem o Egypt v něm vzbudil matematik Jean-Baptista Fourier, který byl členem Napoleonovy komise pro studium Egypta. Ve dvanácti letech napsal svou první knihu s tematikou, která se dosti odlišovala od jeho budoucí činnosti – Dějiny slavných psů. Sestavil také dějepisný přehled Chronologie od Adama po Champolliona mladšího. Ve 13 letech se učil syrsky, persky, chaldejsky, arabsky, koptsky a další východní jazyky. Studoval také starou čínštinu. Ovládal však také angličtinu, němčinu a italštinu. Studoval na akademii v Grenoblu a v 17 letech byl jmenován jejím členem. V 19 letech byl jmenován profesorem v Grenoblu. V roce 1807 odejel do Paříže. Žil však doslova v bídě, podporován bratrem. Ve špatném ubytování a následkem zimy, vlhka i hladu těžce onemocněl s doživotními následky. V té době byly všechny pokusy o rozluštění egyptského písma marné. Jednou byla při kopání zákopů Napoleonovými vojáky poblíž Nilu objevena stará deska se třemi nápisy v různých jazycích. Tato se dnes nazývá podle města, u kterého byla objevena – Rosettská deska. Zcela náhodně se Champollionovi podařilo nalézt v Londýně kopii této desky. Dne 14. 9. 1822 se mu podařilo rozluštit jméno z egyptského nápisu bez pomoci řeckého textu. V témž roce uveřejnil spis Lettre M. Dacier relative a l' alphabet des hiéroglyphes phonétiques, ve kterém uvedl základy čtení hieroglyfů. Jako východisko k luštění použil jména králů. V roce 1827 byl pověřen péčí o egyptské oddělení v Louvru. V červenci 1828 navštívil Egypt, o kterém tak snil a pobýval zde až do prosince 1829. Jean Francois Champollion zemřel 4. března 1832. Jeho Egyptská gramatika vyšla až po jeho smrti. Posmrtně byl rovněž za své závěry napadán a skutečného uznání se mu dostalo až na konci 19. století. Rozluštění hieroglyfů, za který vděčíme právě tomuto geniálnímu egyptologovi a jazykovědci, dalo podnět k serióznímu zkoumání Egypta.

Gaston Maspero (1846 - 1926)

Byl italského původu. Jeho rodiče museli z politických důvodů opustit Miláno a našli azyl v Paříži. Tam se také Gaston narodil. Navštěvoval lyceum Ludvíka Velikého a na vysoké škole získal titul profesora egyptologie. Egyptologie ho kouzlila ve 14 letech, když mu Mariette ukázal dva právě vykopané hieroglyfické texty. Poprvé přišel do Egypta v roce 1880 a pustil se tam do soupisu všech vykopávek a objevů na egyptské půdě, hlavně v Údolí králů. Otevřel různé menší pyramidy a studoval uvnitř Texty mrtvých. Zkatalogizoval a archivoval nesčetné exponáty Egyptského muzea v Káhiře. Gaston Maspero se stal ředitelem Památkové správy. Usměrnil archeologický průzkum tím, že administrativu rozdělil do dvou inspektorátů - pro Horní Egypt a Dolní Egypt. Inspektorátem Horního Egypta udělal 25 letého Howarda Cartera.

William Matthew Flinders Petrie (1853 - 1942)

Narodil se 3. července 1853 nedaleko Londýna; archeologická bádání začal v Anglii a první jeho prací je zpráva o neolitickém sídlišti v Stonehenge. Avšak už roku 1880 odjel do Egypta; tehdy mu bylo sedmadvacet let. S menšími přestávkami tam kopal plných šestačtyřicet let, do roku 1926. Vykopal z hromady zřícenin u Nebeše Ramessův chrám. Stanul na místě, kde stál už dvě stě let před ním, roku 1672, jako první všímavý Evropan učenec Vansleb, páter z Erfurtu: před torzy dvou kolosálních křemencových soch krále Amenhotepa III., o nichž se zmiňuje už Herodotos. Petrie stál jen před troskami; mohl už jen hádat a odhadl výši královských postav, které tam kdysi trůnily, na dvacet metrů. Nakonec našel nedaleko odtud vchod do podzemní hauvárské pyramidy a tím i nezvěstnou hrobku krále Amenemhéta a jeho dcery Ptahnefru. Vedl výkopy tanidské, kopal ve Fajjúmu a Koptu. V Egyptě pracoval od roku 1880 do roku 1926. Prozkoumal v letech 1890 - 1891 město stavitelů pyramidy Senvosreta II. ( 12. dynastie ) v Lahúnu ve Fajjúmu. Dále v letech 1888 - 1890 a 1903 - 1904 se věnoval výkopu nedalehého města v Medinet el-Ghurálu ( staroegyptského Merveru ) z Nové říše. Roku 1894 se stal profesorem egyptologie na University College v Londýně. Vykopávky prováděl po celý život. "Prohrabával" celý Egypt a procházel přitom třemi nejmenšího a nejintimnějšího, co Egypt mohl poskytnout, keramiky a drobné plastiky, a zároveň znalcem toho největšího a nejvelkolepějšího, co nám Egypt do dnešních dnů zanechali, obrovských, do výšin strmících náhrobků, pyramid! Od roku 1926 kopal v Palestině. Sir William Flinders Petrie odhadoval, že by při využití primitivních metod zhruba stačilo již osm dělníků, aby dopravili jeden z největších a nejmohutnějších kvádrů Chufuovy pyramidy v Gíze na jakékoli místo. Podle Herodota trvala její stavba přibližně dvacet let. Z toho Petrie usuzoval, že během roční pracovní doby, trvající po dobu nilských záplav, kdy rolníci byli volní pro nucenou robotu na staveništi pyramidy, muselo by být položeno asi 120 000 kvádrů. Z velikosti dělnických bydlišť a z rozlohy pyramidového města, jejichž stopy mohl zjistit, došel k odhadu, že tu bydlelo kolem 3600 až 4000 mužů. To ovšem nebyli toliko sezónní pracovníci, ale vyučení kameníci, kteří obráběli stavební kámen po celý rok. Při tehdejších prostředcích zdá se být úměrným výkonem, že čtyři muži opracovali měsíčně jeden balvan. V takovém případě by celé osazenstvo pyramidového města opravdu otesalo a kamenicky zpracovalo ročně přibližně stejný počet balvanů, totiž zhruba 12 000 kvádrů.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář