Počátky egyptských dějin
Pěstování obilí a dalších plodin, spojené s usedlým zemědělským životem se v Egyptě objevilo později než v Mezopotámii a zůstalo dlouhou dobu omezeno na převážně na severní část země v nilské deltě a ve fajjúnské oáze, v tzv. Dolním Egyptě. Jižní část země, tzv. Horní Egypt, byla domovem zejména kočovným pastevcům a lovcům. Dlouhý úsek (asi 2000 let) neolitického a chalkotického vývoje před sjednocením Egypta označujeme jako předdynastické období. V jeho mladší fázi, ve 2. polovině 4. tisíciletí, dokládají archeologické nálezy rychlý rozvoj řemeslné výroby (keramiky, kamenných i měděných nástrojů) i obchodu s Palestinou a Mezopotámií. Rostla hustota osídlení, vedle vesnic se v Horním Egyptě objevila i nejstarší sídla městského charakteru.Společnost se sociálně diferencovala, o čem svědčí rozdíly ve výbavě hrobů. Zřejmě v souvislosti s kontrolou obchodu se zlatem, které se těžilo ve východní poušti, se posílila moc kmenových vládců v Horním Egyptě, jim se pak asi na přelomu 4. a 3. tisíciletí podařilo postupně ovládnout i Dolní Egypt, a vytvořit tak jednotný stát. Egyptské dějiny se dělí podle vládnoucích dynastií, jich bylo celkem 31. Rozdělení na dynastie pochází od egyptského historika Manehta, který žil v polovině 3. století př. Kr. Novodobí historikové pak seskupují jednotlivé dynastie do delších dějinných úseků, nazývaných Stará, Střední a Nová říše, které jsou od sebe odděleny tzv. přechodnými obdobími, která znamenala úpadek Egypta.
Stará říše
Po sjednocení země, během vlády prvních dvou dynastií (v tzv. raně dynastickém období - Archaické době) se egyptský stát postupně upevňoval. Vládou 3. dynastie začalo po roce 2650 období Staré říše, která zanikla ve 2. polovině 22. stol. př. n. l. spolu s 6. dynastií. Jižní hranice země probíhala na úrovni 1. nilské peřeje, ale Egypťané podnikali úspěšná válečná tažení do Núbie, odkud si přiváželi bohatou kořist - válečné zajatce a ohromná stáda dobytka. Vojenské výpravy směřovaly také na Sinajský poloostrov. Rozvíjel se též dálkový obchod - z Libanonu se dováželo cedrové dřevo, na jih směřovaly egyptské lodi po Rudém moři a do pohádkově bohaté země Puntu na pobřeží dnešního Somálska. Stará říše představuje prvý vrchol politické moci i kulturního rozkvětu Egypta. Hlavním městem byl Mennofer, říše byla do této doby rozdělena na správní oblasti, kraje - označované řeckým pojmem nomos. Absolutní moc panovníka a jeho bohatství dosáhly výrazu ve stavbě mohutných hrobek - pyramid. Nejstarší z nich, stupňovitou pyramidu v Sakkáře, dal postavit král Džoser z 3. dynastie. Nejslavnější pyramidy stojí o něco severněji v Gíze. Byli v nich pohřbeni vládci 4. dynastie. Největší je pyramida faraóna Chufeva, její základna původně měla rozměry 230 x 230 metrů a její vrchol sahal do výšky 146 metrů. Ve starověku byla počítána k sedmi divům světa.
První přechodné období
Koncem Staré říše se uvolňovala centrální panovnická moc na úkor rostoucího vlivu velmožů, kteří spravovali jednotlivé nomy. To vyústilo v hlubokou hospodářskou krizi a v zánik ústřední moci. V Dolním Egyptě propuklo mohutné povstání chudých Egypťanů, sužovaných bídou a četnými válkami. Chudina dosáhla vítězství a zmocnila se majetku bohatých, kteří byli houfně vražděni. Výsledkem byl naprostý chaos, provázený hladomorem. Jižní část země zůstala těchto sociálních nepokojů ušetřena a postupně se tam upevnilo postavení vládců ve městě Veset, kteří tvořili 11. dynastii.
Střední říše
Vesetským králům se na konci 3. tisíciletí podařilo Egypt znovu sjednotit a zahájit tak druhé období rozkvětu egyptského státu - Střední říši, která trvala a do počátku 18. století př. n. l. Většinu této doby vládli panovníci 12. dynastie, jim se podařilo obnovit hospodářskou prosperitu země. Cílevědomě budovali hráze a zavodňovací kanály a odvodňovali mokřiny. Velkou pozornost přitom věnovali zejména fajjúmské oáze, která se stala obilnicí země. V její blízkosti leželo i hlavní město Ictavej. Opět se rozvíjel dálkový obchod, který zavedením královských monopolů velmi obohacoval státní pokladnu. Utěšeně se dařilo i řemeslům a umělecké tvorbě. Běžnějším se v této době stalo používání bronzových předmětů. Panovníci 12. dynastie upevnili královskou moc v nomech tím, že nahradili dědičné správce králi oddanými úředníky z níže postavených vrstev společnosti. Zároveň byli úspěšnými válečníky a diplomaty. Přátelské vztahy udržovali s obchodně důležitou syropalestinskou oblastí, urputné boje sváděli s libyjskými kmeny a s Núbijci. Zdatným válečníkem byl zejména Senvosret III., který posunul hranici říše až k 2. nilské peřeji.
Druhé přechodné období
Vláda posledních dvou slabých panovníků 12. dynastie vyústila v tzv. druhé přechodné období, které trvalo zhruba dvě století. Vnitřní rozpory oslabovaly postupně královskou moc, která pak nebyla s to čelit postupnému pronikání kočovníků semitského původu ze syropalestinské oblasti, které známe pod pojmem Hyksósové. Ti se nejprve zmocnili vlády v deltě a později jim museli odvádět poplatky i velmožové v Horním Egyptě. Hyksósové sice podlehli vyspělé egyptské kultuře, avšak přinesli do Egypta důležitou novinku - chov koní a jejich využití k tahu lehkých dvoukolých válečných vozů, které v následujících staletích usnadnily egyptskou expanzi.
Nová říše
Odpor proti Hyksósům vzešel z jihoegyptského Vesetu. Definitivně se je podařilo vyhnat a zakladateli 18. dynastie Ahmosovi, jeho vládou počíná roku 1551 Nová říše. V tomto období, které trvalo a do roku 1080, se vystřídaly tři dynastie - 18. a 20., za jejichž vlády dosáhl Egypt největšího územního rozmachu a kulturního rozkvětu, i když i v této době museli někteří vládcové čelit vážným vnitřním i zahraničním těžkostem. Velkého vlivu v politickém životě dosáhlo kněžstvo, opírající svou moc o rozsáhlý pozemkový majetek (asi třetina zemědělské půdy v Egyptě) jednotlivých chrámů. Oporou královské moci byli početní úředníci a dobře vycvičené a vyzbrojené vojsko, které bylo základem úspěchu vojenské expanze za vlády 18. dynastie. Největšího územního rozsahu nabyl egyptský stát za vlády králů Thutmose III. a Amenhotepa II. v 15. stol. př. n. l. Egypťané tehdy ovládli rozsáhlé části Núbie a ke 4. nilské peřeji a pronikli do syropalestinské oblasti, kde se zastavili a v severní Sýrii u horního toku Eufratu. Bohatá válečná kořist i poplatky, které museli vládcové drobných států v Asii odvádět, rozhojňovaly majetek krále i chrámů. Zejména kněží v chrámu boha Amona v hlavním městě Veset se snažili prosazovat svůj vliv i na úkor panovnické moci. Proti nim proto zaměřil svou náboženskou reformu král Amenhotep IV. Zavrhl stará egyptská božstva a zavedl uctívání boha Atona, projevujícího se ve slunečním kotouči. Přijal nové jméno Achnaton (prospěný Atonovi) a založil nové hlavní město Achetaton severně od Vesetu v místě dnešní el-Amarny. Zde byl objeven slavný archív obsahující diplomatickou korespondenci (psanou klínopisem v babylónštině) mezi vládci Egypta, Babylonie, říše Mittani a chetitské říše. Dozvídáme se o osudu i sňatkové politice egyptských králů, jež se snažili posílit postavení v Asii.
Pozdní doba
Počátkem 11. století začíná závěrečná fáze vývoje egyptského státu - tzv. třetí přechodné období a Pozdní doba, která trvala až do doby Alexandra Makedonského. Po velkou část tohoto období neměl Egypt jednotnou vládu. V zemi se střídaly dynastie libyjského a núbijského původu. Krátce před polovinou 7. stol. př. n. l. se Egypta zmocnili Asyřané. Jejich nadvládu se podařilo setřást králům 26. dynastie (zvané sajská podle hlavního města Saje v deltě odkud pocházeli). Jejich zhruba stopadesátiletá vláda znamenala opětovný rozkvět zemědělství, řemesel i obchodu. V něm hráli důležitou roli Řekové, kteří též sloužili v egyptském vojsku jako žoldnéři. Vládu sajské dynastie ukončil roku 525 př. n. l.perský král Kambýses. Peršany pak vystřídal roku 332 Alexandr Makedonský a po jeho smrti vládli v Egyptě Ptolemaiovci.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář